Je nenápadný, vypadá jako ostatní miříkovité rostlinky. (Kdo se vydá sbírat miříkovité rostliny, musí mít nastudované charakteristické znaky).
Bolehlav poznáme podle hladkého stonku s fialovými skvrnami a podle charakteristického, nepříjemného pachu. Obsahuje velké množství alkaloidů a je klasifikován jako smrtelně jedovatý. Měli ho v oblibě sebevrazi, úkladní vrahové i kati.
Slavný Sokrates, který byl ve svých 71 letech obžalován ze svádění mládeže a zavádění nových božstev. Soud mu nařídil požít číši čerstvě vymačkané šťávy z bolehlavu. Jeho žák Platón zmínil, že učitel zemřel důstojnou smrtí.
Jedovaté jsou všechny jeho části, nejvíce však semena, která obsahují coniin, který způsobuje krátkou fázi vzrušení. Alkaloid zasahuje míchu a nervová zakončení. Po krátké chvili začneme pociťovat chlad a brnění v končetinách, následuje ochrnutí svalstva, které končí ochrnutím dýchacího ústrojí.
Rostlina je symbolem ničemnosti a bezcharakternosti.
I bolehlav lze podávat v malých dávkách jako lék. Působí např. proti erotickým fantaziím. „Bylina rozmačkaná spolu s květem pak rozetřená kolem varlat zmenšuje představivost, která ve spánku způsobuje chtíč po druhém, ale škodí mužskému údu rozehřátím“
