Další z celé řady aromaticky výrazných bylinek, kterou můžete vyzkoušet do jarního bylinkového čaje na zklidnění nebo na odhlenění. Říkáme jí lidově „fialka“, lhostejno zda jsou její květy fialové, modré či bílé. Vždy potěší oko svou něžností a duši specifickou vůní. Fialky mají rády okraje listnatých lesů, parky, příkopy a moje nejsilnější vzpomínka na tuto bylinku se váže ke starému, dřevěnému plotu vesnické školní zahrady, který každé jaro ožil rozvíjejícími se listy šeříků, pod kterými kvetly koberce fialek…..
Staré herbáře violku zmiňují jako psotníkovou bylinu nebo božcovou bylinu a váže se k ní pověst, že kytičkou fialek obdarovával chlapec dívku, jejíž srdce chtěl získat.
O violce psal Plinius Starší i Dioscirides již v 1. století – dočteme se, že v této době vůní z fialek zaháněli bolest hlavy.
Bylinka obsahuje: saponiny, alkaloid violin (který ve velkém množství vyvolává zvracení), kyselinu salicylovou, vonné silice – nositelem vůně je odoratin, dále vosky, slizy, kaučuk, glykosid violakvercitrin a modré antokyany v květech.
Pokud vyrazíte na fialky, trhejte pouze květy, doma je můžete nasušit do čajů, obalit v cukru nebo z nich vyrobit „fialkový sirup“.
Použití (v herbářích se uvádí):
– ozdobí a příjemně provoní čaj
– zklidňuje nervový systém
– snižuje krevní tlak
– rozpouští hleny a usnadňuje vykašlávání (květ, oddenek i nať)
– pomáhá při chrapotu
– čistí krev
– má mírné močopudné účinky
– na dnu a záněty svalů (mast, tinktura)
– mírní revmatické potíže
– na lupy, ekzémy a svědění kůže
Velké použití pro jednu maličkou fialku….
