Tužebník

od | Příběhy rostlin

Sklizeň květů u mlýnského potoka je doprovázen silnou vůní po hořkých mandlích…

Výrazné aroma sušících se rostlinek, lahodného sirupu nebo mazání které zklidňuje bolesti kloubů, se line z hrnců, bublajících na starých kamnech. Míchám a tiše rozjímám nad poselstvím tužebníků.

Tužebník není jen o bytí v hmotném těle. To, co ve svém nitru ukrývá, se snažím pochopit i uchopit na jedné ze svých cest…

Bloudím tmavo-zeleným podrostem, které tu a tam prosvítí sluneční paprsek. Jsem úplně maličká, svou výšku odhaduji na 10cm, takže sotva dohlédnu na první list odspodu. Náhle se jeden lístek odkloní a u míst, odkud vyrůstá, se otevře stvol. Vstoupím a opatrně se rozhlížím. Naproti, v úplně prázdné, kruhové místnosti stojí na první pohled opuštěný trůn. Čím více se přibližuji, tím zřetelněji vidím obrysy éterické bytosti podobné tužebníku. Ptám se, kdo je, ale neslyším odpověď. Pomalu cítím, že je duchovní bytostí rostliny a skutečnost, v jaké fázi se nachází fyzická část, tak se cítí i ona část duchovní. Její vlasy – květy, byly mírně povadlé, její tělo bylo vysoké a štíhlé, obličej protáhlý.

V tu chvíli, kdy začínám chápat, zaslechnu její hlas, který mi vysvětluje, že tělo je odrazem procesu zrání bylinky.

Ukazuje mi, jak působí v našem organismu. Chladem obalí horkou hlavu a celé tělo zakryje pláštěm. Ulevuje tak od bolestí a horkostí. Pak jsem se přenesla na břeh potůčku, kde si vítr pohrával s vlasy tužebníků a zaslechla jsem písničku:

„Mám moc jako odliv… Odnáším vše, co je třeba odnést. Odnáším přebytečnou horkost. Přebytečné napětí“.

Tužebník mi ukazuje, že v jeho moci je uzdravení, umí vše zklidnit a uvést na pravou míru, ale tam, kde vyprchal již čas, jeho síly nepomohou…

S láskou Lenka

Čtěte dál…

Pin It on Pinterest