Kdyby bylo v lidské moci vpraviti do slov moudro, kterým vládne královna letních luk, nestačila by celá kniha.
Rostlinka, resp. její jednotlivé části v sobe ukrývají moc, které ten, kdo si neprošel cestu vlastní zkušenosti, neuvěří.
Květ, sytě žlutý, dalo by výstižněji říci zlatý, s drobnými rudo-hnědými tečkami hypericinu, představujícího duchovní rozměr rostliny, připomíná ohnivou energii, která v nás, budeme-li vhodně naladěni, zažehne plamen, který u mnohých skomírá pod tíhou pozemských „povinností“. Mistrné spojení energií sálajícího Slunce a rudého, impulzivního Marsu. Akce. Zapálení. Tvoření. Vědomé konání z nitra našeho plachého a uzavřeného Já……
Probuzení ducha.
Rostlinka však vládne i opačnou silou. Kdo ví, jaký je v tom záměr? Snad ten, aby její oheň příliš zbrkle nepopálil to, co je tak zranitelné, naší duši. Snad proto je květ, ztělesnění žáru, umístěn na křehkém, na první pohled dutém stonku, v jehož nitru proudí v dokonalé rovnováze vítr v objetí s vodou. Chlad. Osvěžení. Schopnost odnést to, co je nepotřebné…..
Podíváme-li se pod zem, překvapí nás kořenová masa, odpovídající velikosti květu – opět další znak rovnováhy. Listy ukazují též na rovnováhu a stabilitu, vyrůstají po dvou a v každém patře jsou umístěny napříč. Snad proto vídáme třezalky vzpřímené a jejich stonky jsou vždy rovné.
Rovnováha v působení sil. Rovnováha světových stran. Rovnováha……cosi, jako střed, který nám stále uniká…
Mohli bychom třezalku použít k nastolení rovnováhy mezi naší duševní a telesnou úrovní? Ano, mohli. Oddalují nás jen způsoby, kterými ji používáme, neb časy, kdy moudří věděli, dávno pominuly a ze střípků v podobě záznamů se vytratil duch…..
A tak tato moudrá dáma, tiše pozoruje naše lidské pachtění a moudře nezasahuje tam, kde není připravená půda k zasetí semínka…….
Naše současná civilizace ji rozpitvala, stanovila účinné látky a jejich použití, či kontraindikace v lidském organismu. Podobnou metodou, aby energie byly vyvážené, vyvinula i spoustu látek, dalo by se říci „vynálezů moderní doby“ s názvy anti-koncepce, anti-depresiva, anti-biotika.
Anti……vše proti životu, vše co utlumuje a pomalu zabíjí našeho ducha………..plíživě a sotva viditelně. A také nás tato „moderní“ věda obohatila o informaci, že ona chemická část je blokována čistou silou přírody a tudíž není dobré s ní býti zadobře……
A přitom pomoc je tak blízko a paradoxně vykvétá v den slavnosti Slunovratu, kdy vláda Světla je na svém vrcholu a je si vědoma toho, že pomalu bude její síla slábnout…..
Kde není světlo, je tma. Kde není tvůrčí duch, nastává stagnace a pomalý pád. Vychýlení z rovnováhy, kdy svíce světla skomírá, pohlcena šerem přicházející temnoty…..
Deprese…….
Ztráta smyslu života…….
S láskou k veškerému stvoření a nekonečné moudrosti přírody
Lenka
