Krásný, statný, opředený spoustou tajemství, s rubínově lákavými, sladkými a přesto nebezpečnými plody pro neznalého. Z našeho pohledu je celý strom klasifikován jako jedůvka.
Tis obsahuje velmi jedovaté toxiny, dokonce kolem sebe tvoří i toxické výpary. Jehličí obsahuje diterpenický alkaloid taxin, který má anesteticko – narkotický účinek, který může způsobit srdeční zástavu.
Jedlý a velmi lahodný je pouze rudý plod.
Tajemné a na chuť trpké semínko ukryté v jeho středu je opět pro náš nervový systém nebezpečné – způsobuje závratě, poruchy vidění, rozšiřuje zorničky a na kůži tvoří podlitiny. Po počátečním euforickém stavu se dostaví deprese provázené obtížným dýcháním a zpomalením srdeční činnosti, což může vést až k jeho zástavě.
Éterický olej z tisu se v minulosti používal k vyvolání potratu (později bylo zjištěno, že poškozuje ledviny).
Naopak – v přiměřené a opatrně podané dávce tis pomáhá při zánětech průdušek, proti bolestem svalů, tiší hyperaktivní močový měchýř a posiluje prostatu.
Strom tisu je spojovaný s podsvětím a se smrtí a na druhou stranu i s nesmrtelností. Bytosti a strážci těchto mocných forem života přebývají v jejich příbytcích až 2000 let pozemského času.
Tis je prostě tajemný strom, jehož využití bylo v minulosti rozmanité. Stromy se vysazovaly na hřbitovy a jejich stín dával duším záruku nerušeného odpočinku.
Germáni a Druidové vysazovali na svém území tisové lesy, z jehož posvátného dřeva vyráběli věštecké hůlky a zbraně.
Shakespeare popisuje ve svém Macbethovi, jak tři vědmy připravovaly ďábelskou směs ve velkém kotli od samotné Hékaté kde mezi mnoha přísadami byl uveden i prut tisu, jež byl v noci uříznut, když Luna byla zatmělá…….
Ovidius popisoval cestu do podsvětí, jež je lemována stínem z tisů…..
V dílech Dioscorida lze nalézt zmínku, že lidé, kteří usnou ve stínu tisu, už se nikdy neprobudí…..
„Neblahý spánek, tak praví rčení,
z jehličí tvého že prý vane,
Pro mě však větší svěžesti není,
než v náruči tvé vůně, pane“.
Anette von Droste-Hülshoff
