Šalvěj

ŠALVĚJ LÉKAŘSKÁ – Salvia officinalis

Šalvěj je vytrvalý polokeř, vysoký 20 až 70 cm, silně aromatický. Lodyha přímá, obvykle nevětvená, olistěná, šedoplstnatá.

Listy vstřícné, řapíkaté, podlouhlé až eliptické, jemně vroubkované, někdy na bázi se 2 vykrojenými segmenty, v mládí šedoplstnaté, později olysalé, na líci s výraznou, vnořenou žilnatinou.

Lichopřesleny 4 až 10květé, koruna dvoupyská, světle fialová, občas bílá, korunní trubka v ústí chlupatá, horní pysk vyklenutý, dolní 3laločný.

Kvete v květnu-červenci

Šalvěji se daří na teplých, slunných a chráněných stanovištích, nejlépe ve vápnitých půdách.

Množí se buď semeny vysetými v březnu do pařeniště nebo dělením trsů či řízky, které dobře zakořeňují

Obsahuje silice (1,5 až 2,5%) s thujonem, salviolem, cineolem, kafrem, borneolem, dále katechinové třísloviny (asi 8%), pseudotřísloviny (=organické kyseliny, např. kyselina kávová), triterpenoidy, hořčinu carnosol, diterpenové hořčiny abietanového typu, lakton, salvin, který má fytoncidní účinky, saponiny, pryskyřice, vitamíny řady B a látky podobné ženskému hormonu estrogenu.

Sbírá se list krátce před květem, za suchého počasí, u starších rostlin je možný i druhý sběr na podzim. Suší se co možná nejrychleji ve stínu, při umělém sušení za teplot do 40 °C. Někdy se sbírají celé vršky výhonů, ze kterých se až po usušení zdrhnou listy.

U šalvěje je ideální první sběr, u druhého už je nebezpečí vyššího výskytu toxického thujonu.

Šalvěj není vhodná k dlouhodobému užívání.

Vhodný je odvar – toxická silice varem vyprchá.

Použití: