I já jsem loni dostala nenáročnou, nenápadnou rostlinku, kterou jsem nechala půl roku ve sklence vody.
Stála na okenním parapetu v prostoru, kde se odehrávají kurzy a terapie a nevyrostla ani o centimetr.
Občas jsem doplnila hladinu vody a pohladila ji po sametových listech.
Zázrak se začal odehrávat, když jsem ji přesadila do květináče s hlínou- rostlina se před mýma očima plazila po okně, až dosáhla výšky, kdy se začala ohýbat. Měla několik výhonů obalených silnými, plyšovými listy.
Abych pravdu řekla, úplně jsem tu bylinku nechápala.
Nastala otázka – co s ní?
Jak ji používat?
Z jakého důvodu přišla do mého života?
Nejprve jsem se snažila nastudovat v literatuře, k čemu a jak rýmovník použít, ale informace, zdá se, nikde nebyly úplně uspokojivé. Alespoň pro mne.
Vyčetla jsem, že její listy vydávají silice, které odpuzují hmyz.
Autoři ji přirovnávali vůní k meduňce, mátě, někteří i eukalyptu (ona se ta rostlinka také jmenuje mexický eukalypt).
Na netu se objevují recepty na výrobu sirupů s různými přísadami – ale vařením silice vyprchají, co je tedy správné?
Nezbylo, nežli se vydat na šamanskou cestu, pohovořit s duchem rostliny a zeptat se přímo jeho, čím je rostlina, kterou obývá, prospěšná lidem.
Překvapením bylo, že „ten“ rýmovník je vlastně bylinka s jemnou, ženskou energií.
Ta bytůstka se trošku zlobila na to naše „české pojmenování“.
Sbalila jsem si a připravila se na cestu.
Nevím proč, jsem v tu chvíli měla s sebou batoh, pohorky, větrovku…vypadalo to na dlouhou tůru náročným terénem.
Bytost rostlinky mi přikázala, ať vše okamžitě sundám a pomohla mi odíti se do éterického závoje růžové barvy.
Připadala jsem si trošku jako slon v porcelánu, ale brzy jsem pochopila.
Má těžkopádnost by nedovolila cestovat na vlně éterických vůní, které chvějící se rostlina závanem mírného vánku začala vydávat.
Vůně se prolínaly s barvami….bílo růžový obláček vystřídala nebeská modř a bytost rostliny mi dala poznat, že květina, které říkáme rýmovník má velice jemné a povznášející vibrace a že k léčení našeho fyzického těla dochází pouhým čichovým vjemem.
A čím více lidstvo a prostředí, ve kterém se nachází, potřebuje zjemnit své vibrace, tím více rýmovník roste, ve snaze vyrovnávat energetické deficity. Bytost mi říkala: „pěstujte nás v obydlí svých dětí i tam, kde žijí zvířátka, jsou to velice křehké bytosti, které potřebují ochranu“.
Naše cesta pokračuje……
Ocitáme se ve stonku rostliny, která se zdá z vnějšího pohledu být dutá, ale opak je pravdou.
Z kořenů směrem nahoru vedou barevné trasy, jako kabely, kudy proudí energie a výživa z Matky Země.
Nacházíme se v místě, které vypadá jako křižovatka – odbočujeme doprava, vlastně…. do listu.
Můj vjem z nitra listu je, jako když stojím na ranveji. Kolem dokola se objevovaly útvary, které vypadaly jako mini-sopky.
Nějaký příkaz z vnějšího prostředí aktivoval sopky určité barvy a jejich výbuchy způsobovaly, že povrch listů uvolňoval rozmanité silice.
Bytost bylinky tak trochu kroutila hlavou, když jsem se později ptala, jak rostlinu zpracovat.
Ukázala mi jen, že je to dar, který je třeba množit, šířit, rozdávat.
Pochopila jsem že „rýma“, kterou onemocníme, je jen zadržením slz, kterými se projevuje naše smutná, často zlomená duše.
A čím hutnější – tím více ji popíráme.
Esence „rýmovníku“ otevírají cestu zpět, cestu k naší duši.
Rostlinka nám pomáhá svou vibrací – neviditelně, ale účinně, jako anděl vtělený do rostlinné říše.
Je to dar našich předků. Nemusíme vše materiálně zpracovat. Stačí se radovat z bytí, z vůní, z vibrací…..
Bylinky nenahrazují kvalifikovanou péči lékaře, proto každý, kdo se rozhodne pro tuto metodu, činí tak sám, ze své svobodné vůle.
