V konstelaci stojí zadavatelka Lucie, její matka, matka její matky a Lucčina prababička. Opět linie žen, kterou pojí mateřské tajemství. Všechny uvedené ženy porodily pouze 1 dítě a vždy to byla dcera. Lucie ví, že její matka žádné děti nechtěla, ale když už se to prý stalo …..
Lucie naopak touží po dětech, pracuje jako učitelka v mateřské školce a s manželem plánovali 3 děti. Dnes jí je 39 let a po opakovaných, oběma partnerům nepříjemných zákrocích jim zableskla naděje, dozvědět se pomocí konstelace více.
Ocitáme se v konstelaci:
Do rodinného systému potřebuji postavit ještě další 2 osoby. Od Lucie se dozvídám, že její prababička prý měla dvě sestry, které ještě mladé zemřely. Celý příběh dostává úplně odlišné energie. Prababička a její sestry? (Lucie neví, co se tenkrát odehrálo, proč ony dívky zemřely).
……. Představitelky sester si lehly na zem. „ Ách, první si stěžuje na velkou bolest v oblasti hrudníku ….. asi pomalu umírám……. s chvějícím se hlasem popisuje, že leží mezi ostatními nahými těly. Některé jsou mrtvé, jiné sténají a čekají na milosrdnou smrt, až je povolá. Rána, a padají na mě další a další těla, dusím se…….už nic nevnímám…..je mi lehko……“.
Druhá sestra říká: „nemám žádný pocit, všude je jen tma a pach krve“.
Představitelka prababičky klečí na kolenou, pláče a říká: „Nechci tu bez vás být. Chci s vámi zemřít. Po delší odmlce popisuje hrůznou scénu, jak byly odvedeny před prázdnou jámu. Stály nahé u okraje, když kdosi zavelel zastřelit každou druhou….. ona byla prostřední. Plna strachu a hrůzy sledovala, jak těla sester s výkřikem padají…….pak jí kdosi odvedl……
Pak už si nic nepamatuje, jen tmu a to, že sama sobě dala slib, že když nezemře, nikdy nebude mít žádné děti, aby nemusely zažít tu hrůzu, kterou nešlo vymazat z paměti……
Lucie vrátila prababičce tento slib a konstelaci jsme uzavřely.
(Po delší době mi přišel e-mail. Lucie pátrala po svých předcích a zjistila, že prababička prý byla se svými sestrami v koncentračním táboře, ale ony se nevrátily. Lucie díky zážitku z konstelace pochopila a přijala, že když jí osudem není dáno porodit vlastní dítě, nebude již vyvíjet další úsilí. S manželem požádali o adopci a po půl roce do jejich rodiny přišel půlroční Samuel).
