Oměj šalamounek – Aconitum plicatum

Kráska s jasně modrým květem, připomínajícím Venušin pohlavní orgán. Když jsem oměje poprvé spatřila, obdivně jsem na tu krásu hleděla a nevěřila tomu, že tato nádhera v sobě ukrývá klíč k odmykání  brán do jiných světů.

O šalamounku se říká, že je to ďáblova bylina, která ve své kráse vlastní smrtelně jedovatý květ. Tato kráska patří mezi naše ohrožené druhy.

Oměj se řadí  mezi silné jedy – obsahuje alkaloid akonitin. Smrtelná dávka pro dospělého člověka je 3-4mg.

V léčitelství se používá sušená hlíza, která se sbírá v říjnu – listopadu, kdy obsahuje nejvyšší koncentraci alkaloidů. Používá se na snižování vysokých teplot a jako lokální anestetikum.

Dobře zvolený homeopatický lék z oměje zpomaluje srdeční tep a snižuje tlak (homeopatika)

Při předávkování bylinou (časté je při vysáváni nektaru z květů) pociťujeme lehké mravenčení v zadní části dutiny ústní, které se rozšiřuje do celé hlavy a obličeje. Později se mravenčení a píchání dostaví do konečků rukou a nohou, na uši, do oblasti pánve, hrudi a zad. Poté nastupuje celková necitlivost, dostavuje se pocení, pocity na zvracení, průjem, pokles teploty, zimnice, svalová slabost, úzkost, strach ze smrti. Smrt nastává zástavou dechu a poškozením srdce. První příznaky se projeví do několika minut, otrava trvá hodiny. Po celou dobu je zachováno vědomí.

Ze starých herbářů a pověstí:

Bylinka dle pověsti rostlina vyrostla ze zpěnených sil psa Kerbera, kterého vlekl Hérákles.

"…pověst dí, že ze zubů psa, jenž Echidnou zrozen, vznikl ten jed. 

Jest mrákotná sluj, ta tmavý otvor má, srázná cesta jím vede. A po ní Héráklés mocný v poutech ocelových kdys Kerbera vyvlekl na svět, ač se vzpíral a před svitem dne a třpytnými slunce paprsky odkláněl zrak. Jsa lítým popuzen vztekem, naplnil veškeren vzduch svým štěkotem z trojího hrdla, přitom zelené nivy tam postříkal bělavou pěnou. Části té pěny prý ztuhly, a našedše potravy hojnost v žírné, úrodné půdě, prý nabyly škodlivé moci…."

Jiná pověst  vypráví, že rostlina vyrostla z Prométheovy krve, který vytekla z jeho jater rozervaných orlem.

Dioskorides psal o šalamounku, jako o  "požírači vlka". Šalamounkem se ve středověku potíraly kusy masa, které pastevci rozhazovali kolem svých stád, aby je ochránili před vlky.

Oměj používali čarodějnice a kouzelníci ke zlým skutkům.  Ve středověku byla oměj jednou ze složek kouzelné masti, kterou si čarodějnice večer před Valpružinou nocí  potířaly tělo, aby mohly létat na košťatech.

Obětí tohoto jedu byli i mytologický Cheirón, kterého zasáhl Héráklův šíp při jeho práci. Cheirón použil své léčivé masti, ale tentokráte  se minuly účinkem a on se v obrovských bolestech odvlekl do jeskyně. Nemohl však zemřít, protože byl nesmrtelný. Prométheus se proto nabídl, že za něho přejme jeho nesmrtelnost, aby mohl zemřít. Zeus jeho nápad přijal.

Z oleje oměje se vyráběl ikouzelný olej, kterým se kouzelník pomažal, aby mohl létat v oblacích a spouštet krupobití i prudké lijáky na ty, kteří jim odporovali.

Omějový kořen v hadí kůži činí člověka neviditelného.

 

Aktuální akce

Bylinková škola 2018

 pro zájemce o bylinkaření, diagnostiku a bylinkářskou praxi

Bližší info zde ....


Bylinky pro ženy

Uskutečníme:

14.7.2018 

Bližší info zde ...


Letní bylinkaření na Šumavě

Uskutečníme:

20.7.2018 a 22.7.2018

Bližší info zde ...


Psychika a nemoci

Uskutečníme:

11.8.2018 

Bližší info zde ...



Máme kalendář 2018 :-)


Připojte se k naší informačné diskuzní skupině na FB


Stránky plné astrologie a horoskopů mé kolegyně Efis


Inspirace na originální dárek

smiley