Bylinka z rodu krtičníkovitých. Nádherná, statná, nepřehlédnutelná. Ve středověku byla za mocnou čarodějnou rostlinu. Náprstník patří mezi naše tři nej – jedůvky (s omějem šalamounkem a bolehlavem plamatým).
Léčivých schopností náprstníku si všimli již v 5 století Irové, ale vzhledem k jeho jedovatosti omezili používání pouze na vnější formu.
Používali ho na odstranění otoků a špatně hojící se rány.
Anglický lékař W.Wintering v roce 1785 převzal od babky kořenářky recept na použití náprstníku k stimulaci srdeční činnosti.
„…bylina má pro svou hořkost dar čistiti, pochody tělesné urychlovati, cesty otvírati a uvolňovati. Pročež se může užívati v čas čmýry ženské, jakož i prsním neduhům, anať hustý hlen v prsou uvolňuje, rozpouští a ven pudí“
Tabernaemontanus (16. stol)
Náprstník je dodnes využíván. Získávají se z něho glykosidy – digitalin a digitoxin, které stimulují srdeční činnost.
Náprstník je bylinka, se kterou můžete zažít spoustu překvapení.
V jeho nádherných, zvonkových květech rády přespávají víly. Proto není radno jejich květy trhat. Víly jsou zvyklé na svůj květ a mohly by se rozzlobit. Pokud ho přece jen potřebujeme utrhnout, umístíme ho k otevřenému oknu, aby probuzená víla mohla ihned opustit lidské obydlí.
Název bylinky je odvozen od tvaru květů, které připomínají náprstky.
Karmínová barva květu v květomluvě značí “ Už nedokážu skrývat svou lásku“.
Básník Pascoli ve svém díle uvádí pasáž ženy, která se setkala s touto rostlinou:
„šeptá, ano, ucítila jsem tu květinu. Byla jsem sama se zelenými brouky. Vítr přinášel vůni růží a fialek po kytičkách. V srdci slabé rozrušení ze snu, který v noci sužoval, a který za svitu v nevědomé duši vyhasl. Marie, pamatuji se na ten důležitý večer. Vítr foukal světem tichých záblesků. Postoupil jsem zlehka, ostražitě, po hebkém travnatém náspu. Usmíváš se? A slyšel jsem slova: Pojď!
Pojď! A blaho bylo velké! tolik, že vidíš……člověk umírá!
