…. jak už to tak bývá u nás, cestovatelů mezi světy, nešlo odolat volání tajemných bytostí muchomůrek. Jejich sličnost a určitá hrdost lákala mou zvědavost. Staré civilizace považují tuto mocnou bytůstku z říše hub za posvátnou a celou historií se tradují její mocné účinky, týkající se změny vědomí a poznávání jiných realit……..
…… odolejte tomuto volání a vlastní zvědavosti…..
Za zvuku bubnů z jelení kůže a vůně posvátných kuřidel, začala se pomalu otevírat cesta…..
Vedla sněhobílou sloupovou síní statných nožiček, mezi kterými povlávaly v mírném vánku pavučinové sukénky.
Ochranu přicházejících zajišťovaly klobouky, zespodu alabastrové, jemně se chvějící v sotva slyšitelných tónech. Ke slovu se hlásí mysl – uvědomuji si, že jsem viděla obrázky z chrámových síní starých civilizací a sloupoví mívalo totožné tvary. Sotva si to uvědomím…… zvuk bubnu unáší mé vědomí dál a dál……pluji se zvláštní lehkostí, podobna vánku.
Všímám si pohybů a pomalu se rozhlížím…….mezi sloupovím pobíhá několik maličkých muchomůrčat s dosud nerozvinutými kloboučky. Hrají si a má přítomnost je nijak nevyrušuje.
Uprostřed sálu stojí ta nejkrásnější z říše hub – muchomůrková královna. Její nežnost a éteričnost není popsatelná pozemskými slovy. Dokonalá krása. Chvíli na ni zírám v tichém úžasu. Sluneční paprsky dopadající na její klobouček mění červenou na zlatočervenou, ve které vynikne čistota bílých, jakoby čerstvě nasněžených puntíků. Její obličej má špičatější rysy, zaujal mě její dlouhý nosík a malé oči. Napadá mě několik přirovnání – vznešenost a lehkost, prodchnuta tichou moudrostí a pozorností. Cítila jsem její zkoumavý pohled v každé buňce svého těla. Jako kdyby její zrak pronikal do mého nitra. Stojím se zatajeným dechem a zase si připadám jako Alenka v říši divů. V mém nitru se honí myšlenky, zda obstojím a krásná dáma vezme na milost mou zvědavost a poodhalí roušku svého tajemství……
Lehce se před ní klaním a nedočkavě čekám…… její špičatý obličej se pomaličku zakulacuje do úsměvu a já cítím, že zprvu odměřená „Paní Muchomůrka“ vyslechla mé přání a dovoluje mi nahlédnout do světa kouzel a tajemství jejího rodu.
Říká: „Vstup, ale to, co spatříš, zůstává lidem zahaleno rouškou nepoznaného“
Lehkým pokynutím přizvala vánek, který přispěchal na pomoc a lehce nadzvihl její sukénku z nejjemnějšího hedvábí. Odhalil se vstup do jejího posvátného prostoru, kterým jsem vstoupila…..
Padám dolů…..kde jsou tisíce síní, tvořících podhoubí. Žijí v nich bytosti, které si říkají „Muchomůrkové“. Připomínají stařečky s bělavým, dlouhým vousem, pečlivě učesaným a zářivě bílým. Jejich kloboučky jsou lehce povadlé a nakloněné ke straně. Pohybují se síněmi lehce šouravým, ale rychlým krokem. Dávají mi najevo, že jejich posláním je střežit jakési tajemství, které nesmí býti předáno nepřipraveným lidským bytostem. Někteří „Muchomůrkové“ nosí knihy, ve kterých pak listují a neustále brblající řečí mi ukazují zajímavé obrazy z jejich bytí……
Ukázali mi, že houba, která vyrůstá do hmotného světa je ženské podstaty a jako Bohyně poznání rozhoduje, kdo je připraven vstoupit do světa tajemství nepoznaného…….. pro nepřipravené a spící zůstane jen „jedovatou houbou“ a její úkol zůstane mýtem …..ostatní sdělení „Muchomůrků“ je vázáno slibem mlčenlivosti…a tak to také zůstane.
S láskou a pokorou k moudrosti muchomůrek.
Bylinky nenahrazují kvalifikovanou péči lékaře, proto každý, kdo se rozhodne pro tuto metodu, činí tak sám, ze své svobodné vůle.
