Mladý, vysoký muž. Hladce učesané a napomádované vlasy dozadu a dokonale vyholená tvář. Růžovou košili měl pečlivě nažehlenou. Nežli si sedl, odložil kufřík takovým stylem, abych si všimla jeho nadřazenosti…..
Pobavilo mne to. Pomalu se uvolňoval. Hovořil spisovně a pečlivě vážil slova. Otec dvou dětí. Popisoval, že má velké problémy s manželkou, které se v poslední době vystupňovaly až k návrhu na rozvod z její strany. Vypadá to, že po finanční stránce se jim nedaří. Manželka pracuje jako zdravotní sestra a on, lékař, začal pracovat v multi level marketingu, pod vidinou rychlého zbohatnutí .
(S jeho pomalostí a vizáží? Marně se snažím najít oblast, ve které by mne zaujal). Velmi pomalým tempem mi líčil, jak vystudoval s červeným diplomem, ale nikde si ho nevážili. Chvíli pracoval v nemocnici, ale tam mu kolegové házeli klacky pod nohy a on dostával jen tu nejhorší práci.(vzpomínky mi zabloudily k postavě dr. Cvacha z Nemocnice na kraji města).
Dostáváme se k problému!!! Exekutor zabavil část zařízení obývacího pokoje a auto. ON čeká. Ví, že ty peníze přijdou, ale zatím je to někde blokované. Umí si představit, že koupí vilu, sobě a manželce automobil, děti budou chodit do těch nejlepších škol, do detailů má promyšlené i rodinné dovolené,….. Manželka také čeká. Na rozdíl od něho zřejmě už ví, že její manžel, nejlepší lékař, kterého nikdo nedokáže pochopit a ocenit, nikdy nebude pracovat! Proto mu dala jasné pokyny i termíny.
Konstelace:
V podstatě vidíme chlapečka, kterého opečovávají dvě nejdůlejžitější osoby jeho života – maminka a babička. Otec, též lékař, nebývá často doma a nijak se zřejmě o výchovu syna nezajímá. Chlapec za jejich péči tvrdě platí (zatím si to nikdy neuvědomil). Nesmí chodit ven mezi ostatní děti, aby se neumazal. Musí se učit a pomáhat v domácnosti, aby babičku nezklamal. (Snažím se mu ukázat, jak jeho život proplouvá mezi „musím“ a „nesmím“).
Když narážíme na téma peněz, začíná se chovat agresivně. Dává mi najevo, že on peníze vždycky měl, a když došly, uměl si zařídit, aby se objevily.
Chvíli přemýšlím…..
Pak se jdu podívat do jeho minulosti.
Šlechtic v nažehleném oblečku. Kolem něho vidím spoustu hmotného majetku. Tento muž, bere vše jako samozřejmost. Pořádá hostiny, hony, plesy. Víno teče proudem, všude hromady jídla. Když peníze docházejí, vysílá výběrčí po kraji a čeká, až pokladnu naplní a vše se opakuje….
Ptám se ho – poznal jste se v tom člověku? Překvapený odpovídá: „Ano, celý život žiji tak, abych nemusel nic dělat, a ono to vždy dobře dopadne. Rodiče mi koupili auto a babička mi dala byt. Nikdy mě nenapadlo, že se mi vlastně nedaří. Já se vlastně i ke všem chovám povýšeně……
Ještě chvíli jsme situaci rozebírali. Překvapil mě, jak se mu dílky jeho životního příběhu rychle poskládaly. Po měsíci mi volal, že nastoupil do zaměstnání, aby splatil dluhy. Zdá se, že přijal zodpovědnost za svůj život i za život své rodiny.
