Lnice

Lnice květel – Linaria vulgaris

nenápadná, drobná, žluto-oranžově kvetoucí rostlinka, krčící se u země. Na druhé straně i pyšně rozhlížející se, vztyčená a na sebe upozorňující.

Najdeme ji na okrajích cest, na hrázích řek, rybníků nebo v lomech. Ve starých herbářích je známá pod jmény lněnice /od podobnosti se lnem/, pyštěk, krhavice nebo ohnice.

Sbíráme celou kvetoucí nať, kterou odřízneme nebo odstřihneme /bylinka dole dřevnatí, sbíráme jen svěží, čerstvou nať/. Nejvíce účinných látek je v květu.

Lnici můžeme sušit zavěšenou, svázanou v tenkých svazcích, nebo rozloženou v tenké vrstvě na papíru či na sítu.

Po usušení bylinku rozemneme mezi dlaněmi a uskladníme /nejlépe do lahve s uzávěrem a dáme na tmavé místo/.

Používá se:

• Na záněty dýchacích cest,
• Na záněty jater, žloutenku, dvanácterníkové a žaludeční vředy
• Podporuje vylučování žluče
• Na záněty ledvin
• Má diuretické a projímavé účinky
• Na slezinu
• Na záněty spojivek

Účinná při kolikách střevních a při žlučníkových a ledvinových záchvatech.

Zevně se používá při hemeroidech, bércových vředech a křečových žilách.

Ve formě tinktury se používá při zbytnění prostaty.

Protože lnice nepatří k nejlahodnějším bylinkám, je lépe ji používat do směsných čajů.

Nedoporučuje se požívat v těhotenství.

Nedoporučuje se používat dlouhodobě.