« Křen
nenápadná, drobná, žluto-oranžově kvetoucí rostlinka, krčící se u země. Na druhé straně i pyšně rozhlížející se, vztyčená a na sebe upozorňující.
Najdeme ji na okrajích cest, na hrázích řek, rybníků nebo v lomech. Ve starých herbářích je známá pod jmény lněnice /od podobnosti se lnem/, pyštěk, krhavice nebo ohnice.
Sbíráme celou kvetoucí nať, kterou odřízneme nebo odstřihneme /bylinka dole dřevnatí, sbíráme jen svěží, čerstvou nať/. Nejvíce účinných látek je v květu.
Lnici můžeme sušit zavěšenou, svázanou v tenkých svazcích, nebo rozloženou v tenké vrstvě na papíru či na sítu.
Po usušení bylinku rozemneme mezi dlaněmi a uskladníme /nejlépe do lahve s uzávěrem a dáme na tmavé místo/.
Používá se:
Účinná při kolikách střevních a při žlučníkových a ledvinových záchvatech.
Zevně se používá při hemeroidech, bércových vředech a křečových žilách.
Ve formě tinktury se používá při zbytnění prostaty.
Protože lnice nepatří k nejlahodnějším bylinkám, je lépe ji používat do směsných čajů.
Nedoporučuje se požívat v těhotenství.
Nedoporučuje se používat dlouhodobě.