Lnice je nenápadná, drobná, žluto-oranžově kvetoucí rostlinka, krčící se u země. Na druhé straně i pyšně rozhlížející se, vztyčená a na sebe upozorňující. Záleží na tom, jaké má podmínky. Najdeme ji na okrajích cest, na hrázích řek, rybníků nebo v lomech.
Ve starých herbářích je známá pod jmény lněnice /od podobnosti se lnem/, pyštěk, krhavice nebo ohnice.
Sbíráme celou kvetoucí nať, kterou odřízneme nebo odstřihneme /bylinka dole dřevnatí, sbíráme jen svěží, čerstvou nať/. Nejvíce účinných látek je v květu.
Lnici sušíme zavěšenou, svázanou v tenkých svazcích, nebo rozloženou v tenké vrstvě na papíru či na sítu. Po usušení bylinku rozemneme mezi dlaněmi a uskladníme /nejlépe do lahve s uzávěrem a dáme na tmavé místo/.
Používá se:
- na záněty dýchacích cest,
- na záněty jater, žloutenku, dvanácterníkové a žaludeční vředy
- podporuje vylučování žluče
- na záněty ledvin
- má diuretické a projímavé účinky
- na slezinu
- na záněty spojivek
- účinná při kolikách střevních a při žlučníkových a ledvinových záchvatech.
Zevně se používá při hemeroidech, bércových vředech a křečových žilách. Ve formě tinktury se používá při zbytnění prostaty.
Protože Lnice nepatří k nejlahodnějším bylinkám, je lépe ji používat do směsných čajů.
Nedoporučuje se požívat v těhotenství. Nedoporučuje se používat dlouhodobě.
