Má snad nejvíce lidových názvů. Říká se mu babka, beraní jazyk, psí jazyk, olověný jazyk, svalník, myší ocas, myší ouško, hojílek, hitrocíl……
Jitrocel zná každý bylinkář i ten začínající, a pokud ne, rychle své mezery dožeňte, je to bylinka, která by neměla chybět v žádné domácí bylinkové lékárničce.
Jakmile první sluneční paprsky z jara vytáhnou lístky ze země, houfně vyrážíme na sběr, který proměníme jednoduchým kouzlem s cukrem a slunečními paprsky v lahodný sirup.
Jitrocelový sirup je prostě ten nej…….
Jarní lístky mají velkou sílu, proto je nejraději zpracovávám do sirupů a tinktur a na sušení si nechám až ten podzimní z otavy.
Rostlinky jitrocele najdeme všude, kde je vlhká, hlinito-písčitá i středně těžká hlína. Roste na loukách, mezích, pastvinách, slunných stráních, podél cest, v parcích…..u nás prostě všude….
Sušení je trošku problematické, jitrocel velice často zhnědne a pak je k nepoužití. Dejte si s ním mravenčí práci a na síto, či papír ho pokládejte po lístečku. Vhodná je též příprava tinktury.
Jitrocel obsahuje slizovité látky, kyselinu křemičitou, enzymy, třísloviny, kyselinu křemičitou, citronovou, vitamín C, draselné soli, zinek a kumariny.
Jitrocel má:
Jitrocel je vhodný jako první pomoc při štípnutí hmyzem – na postižené místo se kápne šťáva z listů.
Na kašle, zahlenění a virózy sirup, na rány, infekce, aj. tinktura