Pojďte si dnes společně se mnou zažít nádheru kvetoucího jabloňového sadu.
Moje tělo leží na zemi, přikryté dekou a pravidelně oddechuje. Pomalu se od něho za monotónního zvuku šamanského bubnu vzdaluji.
Odkrývám starou studnu a pomalu sestupuji k jejímu dnu.
Je to má cesta do jiné reality, do jiného světa, cesta do podzemí ve smyslu šamanském, kde nacházíme své pomocníky a informace.
Sotva se má noha dotkne země, přilétá můj přítel. Má podobu orla bělohlavého. Miluji ho. Jeho moudrý pohled i trpělivost, se kterou mě doprovází. Kdesi zdáli se stále ozývá zvuk bubnu…..
Žádám svého průvodce, aby mě dovedl do míst, kde je možnost setkat se s duchem JABLONĚ. Sotva viditelně kývl a stále mě upřeně pozoroval. Pak mi naznačil, že je připraven na naší společnou cestu. Naše těla se prolnula a já si opět uvědomila ten báječný pocit, kdy mohu být sebou a zároveň jím. Užívám si okamžik, kdy spolu vzlétáme i pocit svobody, který nám dává klouzavý pohyb po vzduchových proudech. Sleduji jeho a zároveň svým zrakem svět pod námi……..
Kroužíme nad neobyčejnou a těžce popsatelnou krásou.
Pod námi se objevila bílo – růžová mlhovina, ze které se linula jemná a příjemná hudba. Jak postupně klesáme, vítá nás libá až omamná vůně… Konečně poznávám kvetoucí jabloně! Pozorujeme pozvolna se otevírající okvětní plátky….. Každičký kvítek vydává jemný a zároveň i barevný zvuk. Po rozevření kvítku spatřím maličkou holčičku – v našem světě by jí mohly být 2 roky.
Pomaličku se rozhlíží, uhladí si maličkou dlaní svou sukénku, která vypadá přesně jako její jabloňový květ a v rytmu té jemné hudby začíná tančit. Dívám se na ostatní květy a mám pocit, jako kdyby se z těch kvítků rodily maličké princezničky, které radostně tančí.
Později pochopím smysl jejich konání.
Tanec způsobí uvolnění vůně, která přiláká obří včely. Květinová víla tancem naviguje včelku, aby usedla do kvítku. Ukloní se, a vzdá díky sametové bohyni, která má barvy slunce a země na svém miniaturním kožíšku. Daruje ji nejcennější dar – pyl, který pro ni chystala.
Zatímco včelka sbírá svůj dar, vílečka stárne. Její světle růžové šatičky se začínají pokrývat hnědými skvrnkami, a pomalu usychají….. Její úkol je u konce. Je čas odebrat se do středu opylovaného květu a připravit se na dlouhý spánek……
Bylinky nenahrazují kvalifikovanou péči lékaře, proto každý, kdo se rozhodne pro tuto metodu, činí tak sám, ze své svobodné vůle.
