V šamanských kulturách zná každý své „zvíře síly“, které je jeho průvodcem a ochráncem v tomto fyzickém světě.
Dodává nám sílu zvládat překážky a ukazuje nám, kudy se mají ubírat naše kroky.
Potkat svého spojence z této říše je neskutečně silným a nepřenosným zážitkem.
V tento okamžik jsou překonána všechna naše očekávání i fantazie.
To, co lze zažít „sestupem do spodního světa“ dokáže změnit během 30 minut celý náš život i jeho vnímání.
Vrátím se ale zpět k bylinkám.
Stejně tak, jako pomocník ze zvířecí říše, je nám Stvořitelem nabídnut Mocný pomocník za světa rostlin.
Můžete se setkat s duchem mohutného, rozložitého a majestátného stoletého dubu i s nepatrnou éterickou květinkou, která se schovává v houští.
Jak svou bylinku, která bude umět pozitivním směrem působit na celé naše tělo nalézt?
Existuje několik způsobů. Pravděpodobně to bude bylinka, jejíž přítomnost vnímáte celý váš život.
Rozhlédněte se a zavzpomínejte…..
Setkání s duchem bylinky bývá pro mnohé zajímavým poznatkem. Já upřednostňuji šamanskou cestu, kterou otevírá zvuk bubnů a vůně posvátných bylinek…….
Můj příběh ze setkání s duchem rostliny:
Když jsem byla malá, jezdívala jsem s rodiči do malé, dřevěné chaloupky bez vody a bez elektřiny, která byla na okraj lesa.
Večer všude poletovaly světlušky, les nad chaloupkou byl temný a strašidelný a louka pod ním byla plná vysokých květin. Ráno, když sluníčko probudilo zlatavé květy kytiček, slétli se z okolí motýli, včelky, čmeláci a další hmyz.
Jako děti jsme měly v květinové louce labyrint – vyšlapané cestičky a domečky, ve kterých jsme si hrály od rána do večera.
U nás doma zlaté vysoké kytky nerostly.
O několik let později, když jsem krajem projížděla, vídala jsem tyto květiny v zahrádkách u starých roubenek.
Vzpomínka vždy pohladila moji duši ……
Při jedné z mých šamanských cest jsem se ocitla na louce – plné zlatých květin.
V tom samém okamžiku jsem paralelně viděla labyrint, kde jsem se jako malá schovávala, slyšela jsem snad i bzukot včel a cítila tu starou, známou vůni…
Přistoupila jsem k jedné té vysoké květině a udivena jí říkám – „ty jsi bylina“?
Stále jsem tomu nemohla uvěřit. Vzala jsem do dlaní zlatavý květ plný pylu, pohladila jsem jemně chlupaté lístky….
Měla jsem u toho pocit, jako kdyby mě ta květina chtěla do sebe vtáhnout. Zeptala jsem se jí, jestli je ta, kterou hledám a jak by mi mohla pomoci. A ona se mi před očima proměnila v královnu s bohatými, zlatými, dlouhými vlasy, připomínající její květy.
Seděla na trůnu v šatech, sešitých neviditelnou nití z lístků. Kolem trůnu seděla spousta malých dětiček se zlatavými vlásky, které pouštěly po vodě lístečky.
Zahlédla jsem i vítr, v jehož rytmu se sotva viditelně pohupovaly v doprovodu hudby, kterou jsem nikdy neslyšela. Připomínalo mi to zvuk, který rostlina vydává, když rozkvétá.
Královna mi pokynula a já přistoupila k trůnu.
Vstala a její šaty se vlnily jako listy, se kterými si vánek pohrává, bohaté kadeře vlasů jí zdobily pracovité včelky…..připadala jsem si jako Alenka v říši divu, ale vše tam bylo tak reálné….
Královna se otočila a před mým zrakem se objevil lán známých květin.
Nemluvila a přesto jsem věděla co mi říká, aniž bych to tenkrát chápala.
Ukázala mi řadu žen…poznala jsem moji matku, babičku – její matku a ještě některé ženy, které jsem nikdy nepotkala, které však patřily k mým předkům.
Kéž bych tenkrát chápala souvislosti, které mi ukázala.
Královna zvedla ruku a v tu chvíli se z lánu uvolnila jedna rostlinka, kterou uchopila a přiložila k mé páteři a snad telepaticky mi sdělila větu, kterou si pamatuji dodnes.
„Vezmi z darů mých, ulehčí tobě i ženám tvého rodu mnohá utrpení“.
A to bylo vše. Vrátila jsem se do této reality.
Bylinka, která mě celý život provází, se jmenuje zlatobýl.
Mému oku je velmi milá, mé chuti lahodná a dnes mohu říci že tělu velice prospěšná.
Celý zážitek z cesty a setkání bylo tak skutečné, že nelze pochybovat o jeho pravosti.
Události a děje z života mého i z rodu, ze kterého pocházím, jen dokazují skutečnost a pravdivost královniných slov.
Postupem času jsem v konstelacích a regresích viděla události, na které mě tenkrát královna upozorňovala.
Když onemocněly srdci mému nejbližší ženy, které velice brzy zemřely ve velkém utrpení na selhání ledvin, pochopila jsem, že tato cesta byla příležitostí i darem.
Nebudu to nazývat karmou, budu to nazývat darem, velkou milostí a prozřetelností, která řídí mé kroky.
Díky všemu, čím jsem ve svém životě prošla, vím, že bylinky, pokud jsou vhodně zvolené, mají skutečně kouzelnou moc.
Ženy z mého rodu z důvodu, který si odnesly s sebou jako tajemství, odmítaly vidět přírodu a necítily její otevřenou náruč.
Podlehly klamu, že musí jen„dřít“ a uvěřily, že život je vůči nim nespravedlivý a těžký….. a on skutečně byl.
Odměnil je velkým utrpením a bolestí.
Bylinky nenahrazují kvalifikovanou péči lékaře, proto každý, kdo se rozhodne pro tuto metodu, činí tak sám, ze své svobodné vůle.