Kontakt

Lenka Martanová
mobil: +420 728 339 689 
email:bylinky@bylinkyproradost.cz

Pokud telefon nezvedám, pište prosím sms.


Osobní konzultace na adrese:
K Tužince 2357, Benešov

Bylinky jedovaté

Jedovaté bylinky byly zařazeny do své kategorie proto, aby nedocházelo ke zbytečným komplikacím a zdravotním potížím ze strany neopatrného dávkování uživatele. Miluji tuto skupinu bylinek a mám s nimi bohaté osobní zkušenosti. Používání některých bylinek skutečně vyžaduje znalost, opatrnost a umění odhadnout dobu podání  a velikost dávky. Spousta bylinek tohoto druhu se používá v homeopatii.

Naučte se všímat si, jakými výraznými znaky se v přírodě prezentují „jedůvky“. Už jste se někdy procházeli lesem plným konvalinek? Jejich vůně je tak silná a omamná, že vás po několika minutách s hlavou těžkou a myslí zmatenou donutí z lesa odejít. Podobné je to i se zvonkovými květy náprstníků. Jsou tak zvláštní, výrazně barevné a vzbuzující respekt, že v samém obdivu ani nepomyslíte na to, že byste je utrhli. Muchomůrky červené, pyšnící se svým rudým kloboukem zdobeným překrásnými puntíky jsou křehké ale i trošku záludné, takže je s obdivem velkým obloukem obejdeme. A setkali jste se s bělostnými trubkami kvetoucích durmanů nebo nepopsatelnou sytě modro-fialovou omějí? Všechny pojí jeden společný znak, který bych nazvala – výraznost.

Podobně krásné, i když méně výrazné jsou kolegyně rostoucí podél plotů a kamenných zídek. Zmíním routu vonnou, vlaštovičník, tis, jehož červené plody jsou jedlé a velmi lahodné (pecičky v nich jsou naopak velmi jedovaté),….

Zajímají vás jedůvky? Zvu vás na bližší průzkum na některém z mých kurzů.

S láskou a respektem k těmto bytůstkám                                                                                                                                  Lenka

Z mých cest a poznámek jsem sestavila bylinář, který je vám níže k dispozici.

 

Dnes vás seznámím s další dubnovou kvetoucí kráskou, která se jmenuje „PODBÍLEK ŠUPINATÝ „- je to rostlinka, která parazituje na kořenech listnáčů, troufne si ale i na jehličnáče.
(Já je vídám na březích potoků a dalších vlhkých místech).
Mnohé zmate jemnost jeho starorůžových květů, jiné napadne příbuznost s podbělem. Číst dále

TIS ČERVENÝ 

Krásný, statný, opředený spoustou tajemství, s rubínově lákavými, sladkými  a přesto nebezpečnými plody pro neznalého.  Z našeho pohledu je celý strom klasifikován jako jedůvka.

Tis obsahuje velmi jedovaté toxiny, dokonce kolem sebe tvoří i toxické výpary. Jehličí obsahuje diterpenický alkaloid taxin, který má anesteticko – narkotický účinek, který může způsobit srdeční zástavu.

Jedlý a velmi lahodný  je pouze rudý plod.

Tajemné a na chuť trpké semínko ukryté v jeho středu je opět  pro náš nervový systém nebezpečné – způsobuje závratě, poruchy vidění, rozšiřuje zorničky a na kůži tvoří podlitiny. Po počátečním euforickém stavu se dostaví deprese provázené obtížným dýcháním a zpomalením srdeční činnosti, což může vést až k jeho zástavě.

Éterický olej z tisu se v minulosti používal k vyvolání potratu (později bylo zjištěno, že  poškozuje ledviny).

Naopak – v přiměřené a opatrně podané dávce tis pomáhá při zánětech průdušek, proti bolestem svalů, tiší hyperaktivní močový měchýř a posiluje prostatu.

Strom tisu je spojovaný s podsvětím a se smrtí a na druhou stranu i s nesmrtelností. Bytosti a strážci těchto mocných forem života  přebývají v jejich příbytcích až 2000 let pozemského času.

Tis je prostě tajemný strom, jehož využití bylo v minulosti rozmanité. Stromy se vysazovaly na hřbitovy a jejich stín dával duším záruku nerušeného odpočinku.

Germáni a Druidové vysazovali na svém území tisové lesy, z jehož posvátného dřeva vyráběli věštecké hůlky a zbraně.

Shakespeare popisuje ve svém Macbethovi, jak tři vědmy připravovaly ďábelskou směs ve velkém kotli od samotné Hékaté kde mezi mnoha přísadami byl uveden i prut tisu, jež byl v noci uříznut, když Luna byla zatmělá…….

Ovidius popisoval cestu do podsvětí, jež je lemována stínem z tisů…..

V dílech Dioskorida lze nalézt zmínku, že lidé, kteří  usnou ve stínu tisu, už se nikdy neprobudí…..

„Neblahý spánek, tak praví rčení,

Z jehličí tvého že prý vane,
Pro mě však větší svěžesti není,
než v náruči tvé vůně, pane“.

Anette von Droste-Hülshoff

OMĚJ ŠALAMOUNEK

Kráska s jasně modrým květem, připomínajícím Venušin pohlavní orgán. Když jsem oměje poprvé spatřila, obdivně jsem na tu krásu hleděla a nevěřila tomu, že tato nádhera v sobě ukrývá klíč k odmykání  brán do jiných světů.

O šalamounku se říká, že je to ďáblova bylina, která ve své kráse vlastní smrtelně jedovatý květ. Tato kráska patří mezi naše ohrožené druhy.

Oměj se řadí  mezi silné jedy – obsahuje alkaloid akonitin. Smrtelná dávka pro dospělého člověka je 3-4mg.

V léčitelství se používá sušená hlíza, která se sbírá v říjnu – listopadu, kdy obsahuje nejvyšší koncentraci alkaloidů. Používá se na snižování vysokých teplot a jako lokální anestetikum.

Dobře zvolený homeopatický lék z oměje zpomaluje srdeční tep a snižuje tlak.

Při předávkování bylinou (časté je při vysáváni nektaru z květů) pociťujeme lehké mravenčení v zadní části dutiny ústní, které se rozšiřuje do celé hlavy a obličeje. Později se mravenčení a píchání dostaví do konečků rukou a nohou, na uši, do oblasti pánve, hrudi a zad. Poté nastupuje celková necitlivost, dostavuje se pocení, pocity na zvracení, průjem, pokles teploty, zimnice, svalová slabost, úzkost, strach ze smrti. Smrt nastává zástavou dechu a poškozením srdce. První příznaky se projeví do několika minut, otrava trvá hodiny. Po celou dobu je zachováno vědomí.

Ze starých herbářů a pověstí:

Bylinka dle pověsti vyrostla ze zpěněných sil psa Kerbera, kterého vlekl Hérákles.

Jest mrákotná sluj, ta tmavý otvor má, srázná cesta jím vede. A po ní Héráklés mocný v poutech ocelových kdys Kerbera vyvlekl na svět, ač se vzpíral a před svitem dne a třpytnými slunce paprsky odkláněl zrak. Jsa lítým popuzen vztekem, naplnil veškeren vzduch svým štěkotem z trojího hrdla, přitom zelené nivy tam postříkal bělavou pěnou. Části té pěny prý ztuhly, a našedše potravy hojnost v žírné, úrodné půdě, prý nabyly škodlivé moci….“

Jiná pověst  vypráví, že rostlina vyrostla z Prométheovy krve, který vytekla z jeho jater rozervaných orlem.

Dioskorides psal o šalamounku, jako o  „požírači vlka“. Šalamounkem se ve středověku potíraly kusy masa, které pastevci rozhazovali kolem svých stád, aby je ochránili před vlky.

Oměj používali čarodějnice a kouzelníci ke zlým skutkům.  Ve středověku byla oměj jednou ze složek kouzelné masti, kterou si čarodějnice večer před Valpružinou nocí  potířaly tělo, aby mohly létat na košťatech.

Obětí tohoto jedu byli i mytologický Cheirón, kterého zasáhl Héráklův šíp při jeho práci. Cheirón použil své léčivé masti, ale tentokráte  se minuly účinkem a on se v obrovských bolestech odvlekl do jeskyně. Nemohl však zemřít, protože byl nesmrtelný. Prométheus se proto nabídl, že za něho přejme jeho nesmrtelnost, aby mohl zemřít. Zeus jeho nápad přijal.

Z oleje oměje se vyráběl i kouzelný olej, kterým se kouzelník pomazal, aby mohl létat v oblacích a spouštět krupobití i prudké lijáky na ty, kteří jim odporovali.

Omějový kořen v hadí kůži činí člověka neviditelného.

Aktuální akce

Naše kniha

kniha

Putování do říše rostlin I.

Novoroční triturace posvátného JMELÍ

10.1.2021 13.00 - 18.00 Benešov u Prahy

Bližší info zde ....


Koření v léčitelské praxi

23.1.2021 13.00 - 18.00 Benešov u Prahy

Bližší info zde ....


Poznávání rostlin vlastní zkušeností Triturace KŘIŠŤÁLU

24.1.2021 13.00 - 18.00 Benešov u Prahy

Bližší info zde ....


Bylinková škola II. DIAGNOSTIKA

6-7.2.2021 Benešov u Prahy

Bližší info zde ....


Bylinková škola I.

Zahájení 27-28.2.2021

Bližší info zde ....


Najdete nás na Facebooku

TOPlist