Bylinkové masti a jejich domácí výroba

Výroba mastí v podobě tuhých produktů je známá jako bylinkaření samo.

Doba a vývoj společnosti toto pradávné umění posouvá do moderních podob, které se odráží zejména v používaných surovinách.
Moje prababička, používala vnitřní vepřové sádlo, které má nižší teplotu tání nežli sádlo podkožní, tudíž se lépe zpracovávalo. Rozehřála v kastrolku přiměřeně sádla, přidala hrst bylinek, nechala vše vzkypět a odstavila z kamen. Druhý den vše rozehřála, přecedila a slila do sklenky, kterou uschovala v chladu.
Alternativci mají vůči sádlu (a živočišným produktům) výhradu a raději používají rostlinné tuky – bambucké máslo, kakaové máslo a vynikající kokosový tuk, který lze zahřívat do 200 stupňů – proto je na výrobu mastí nejvhodnější.
Nepoužívám lékárenskou vazelínu, protože její získávání je chemickou cestou a její konzistence na pokožce vytvoří povlak, který znesnadňuje účinným látkám proniknout k postiženému místu.
Pro dosažení terapeutického účinku přidávám stopové množství esenciálních olejů či dalších složek, které budou vždy uvedeny.

S láskou Lenka

Bylinkové masti a mazání nenahrazují kvalifikovanou léčbu lékaře, proto každý, kdo se rozhodne pro tuto metodu, činí tak sám, ze své svobodné vůle.

Mazání na bolesti zad a kloubů (z nachlazení)

Tyto bolestivé oblasti je třeba řádně prohřát.

Krom teplého oblečení, kočky nebo prohřívacích deček si můžeme v pozdním létě připravit starý, osvědčený recept na mazání.

Continue reading →