Na okrajích smíšených lesů, podél silnic a všude, kde rostou břízy, můžete zahlédnout na bílo-černé kůře bělavé, chorošovité houby, se světle hnědým nádechem. Rostou od jara až do podzimu, sbíráme však pouze nezdřevnatěné plodnice, které jsou na řezu bílé a vláčné. V knihách se uvádí, že je to rostlinný patogen, který napadá břízy a živí se rozpadem dřevní hmoty tohoto druhu.
Březovníky sbírám mnoho let a občas spolu i pohovoříme. Vím od nich, že nikdy nenapadnou živý strom, naopak, komunikují s duchem stromu a ten, když přijde čas jeho odchodu, nabídne své tělo březovníkům, kteří se ochotně ujmou rozpadu hmoty.
Ochutnali jste mladý, čerstvý březovník? Určitě to zkuste, jeho tělo je plné sladké šťávy.
Hlavní působení březovníku: působí protirakovinně, protizánětlivě, antibakteriálně, antivirově, antiparaziticky a antioxidačně.
O používání březovníku nás utvrdil nález z roku 1991, týkající se pozůstatků člověka, který získal název „ledový muž Otzi“. V jeho váčku se našly plodnice březovníku a troudnatce kopytovitého.
V Polsku, Finsku i na Sibiři se březovník používá jako protirakovinný lék (na rakovinu žaludku), V Rusku se používal proti únavě, ke zklidnění a imunistimulaci.
Plátky z houby se zastavovalo krvácení a dezinfikovaly se jí rány.
Odvar a lihovodný výluh se používá při potížích močových cest a k odstranění kaménků.
(lit.R.Socha a A.Vít-Houby z Boží lékárny)
